Deník náhradní srnčí mámy

 O půlnoci krmíme a Bob je spokojený. Na další krmení se budím před třetí hodinou sama - šíleně prší a je bouřka. Rychle běžím ven a zjišťuji, že Bob je mokrý, protože díky větru mu teklo přímo do vnitřních prostor. Okamžitě ho beru domů, abych ho osušila a dala mu mlíčko. V noci toho příliš nevyřeším, takže si Boba nechávám v posteli. Spokojeně leží. Když konečně začnu usínat, Bob se probudí, zvedne se a začne pochodovat po posteli. Zjišťuji, že tam se mnou zůstat nemůže, protože kdyby spadl, mohl by si ublížit. Beru čelovku, Boba a jdeme ven. Již neprší, ale seno má úplně mokré. Utíkám na půdu, beru seno suché a Boba dávám na suché seno. Ten spokojeně zase usíná, já již nikoli. Vymýšlím, jak to udělat, aby se tohle již nikdy nestalo.  Ráno se domlouváme s přáteli, kteří pracují na statku, že nám půjčí budku pro telátka, která je plastová a neteče do ní. Po příjezdu z práce jdeme instalovat. Bob se mezitím snaží pást na zelené travičce - už si skutečně zobne travičku a poté s...

 Bob se má čile k světu, už nebaštíme jen 50 ml, ale už dáme i 80 -90 ml. Z původních 1650 gramů máme 1950 gramů, tak snad je to na dobré cestě. Trošku mě trápí, že si Bob evidentně někde špatně došlápnul, má mírně oteklý běh, ale našlapuje na něj - jen opatrně tedy, ale vyvěšený ho nemá.  Po doporučení paní, která také pravidelně odchovává srnčátka tvoříme na zahradě bydlení pro Boba. Bohužel nemáme nic jiného než euro palety, ale poradíme si a Bob má bydlení - má část, do které se může schovat před deštěm, kde má dostatek sena, které ho zahřeje. Venku má travičku a borovicové větve, pod které se také může schovat.  Dnes také kontaktuji místní městský úřad a úsek státní správy myslivosti a dotazem, jak postupovat a co učinit, abych měla chov volně žijící zvěře v zajetí. Je mi přislíbeno, že budu kontaktována. Den se chýlí ke konci a nakrmený Bob jde pokojně chrupkat. Já vlastně také, ale ne na moc dlouho. Od pátku vstávám každé tři hodiny - uff, náročné to je. :)

 Při nočním krmení se mi Bella vůbec nelíbí a ráno s hrůzou nahlížím na mrňata.  Bob mi jde naproti, ale Belluška se ani nehne. :( Bohužel svůj boj prohrála a infekci nezvládla. Je mi strašně. Sama jsem si ji porodila a teď je i na mně, abych ji vyprovodila za duhový most. Strašně pláču, je mi to neskutečně líto.  V přírodě by to měla ještě o mnoho těžší a pokud by se nezvedla k matčině struku, zcela jistě by nepřežila. Jenže to mi nepomáhá a stále dokola se sama sebe ptám, co jsem mohla udělat víc? Jak víc jsem ji mohla pomoci? Je mi opravdu strašně. Musím jít dál, je tady Bob, já jsem tady pro něj a opět budu dělat vše proto, aby z něj byl jednou silný srnec. Smutek nemá konce a já usínám s přáním, aby se tam nahoře měla Belluška krásně a aby se setkala se svoji pravou srnčí maminkou, která za duhový most odešla o pár dní dříve.

 První pracovní den a mě nezbývá, než si tyhle prcky vzít do práce s sebou.  Ráno balíme mléko a po pravidelném ranním krmení odjíždíme do práce. Kolegové jsou ze srnčátek nadšení, ale snažím se je klidnit, aby měl Bob a Bella dostatek času na aklimatizaci a měli nerušený klid. Při pravidelném krmení a následném vyprazdňování zjišťuji, že Bella má moč růžovou, později téměř rudou.  Kontaktuji opět svého veterináře a po papírkové kontrole moči, která je plná krve a bílkovin nasazujeme antibiotika. Bohužel vyhlídky nejsou moc nadějné, ale uděláme všechno proto, aby Bella přežila a prosperovala stejně jako její bratříček Bob. Myslete na nás, čeká nás těžké období s nejistým výsledkem. :(

 Je neděle a já začínám být poměrně unavená, ale spokojená, že srnčátka jsou tu stále s námi. Počasí je krásné a trávíme spoustu času venku. Srneček dostává jméno Bob a má se velmi čile k světu - baští již zásadně ve stoje tak, jak to dělá u srny. Když odcházím, chodí stále za mnou a po mém úplném odchodu chviličku píská a volá mě zpět. Srnečka dostává jméno Bella a poprvé se staví na své dlouhé běhy, ale ještě nemá sílu jít => snad se jí to brzy podaří. Kontaktuji pána, který se pravidelně věnuje odchovu srnčátek s radou o pomoc ohledně srnečky. Zároveň kontaktuji svého skvělého pana veterináře s prosbou o pomoc. Pokud se to nezlepší, dostane v pondělí srnečka sondičku do žaludku.  Musí to dát, je to přece silná baba!

 Sobotní ráno je náročné, snažíme se spolu se srnčátky sjednotit na krmení, ale samozřejmě to zpočátku nejde. Srneček se snaží, krásně saje a dělá své první nejisté krůčky na zahradě.  Srnečka je slabounká, spinká a baští pouze stříkačkou. Na běhy se prozatím stavět nechce, ale dávám jí dostatek času - tolik, kolik potřebuje. Krmíme po dvou hodinách neředěným kozím mlékem a po každém krmení masírujeme prdelku, aby se mrňouskové pořádně vyprázdnili. První šmolka z nich již vyšla, takže trávení nám evidentně funguje. Náhradní mamka poznává po dlouhých letech, jaké to je být na mateřské dovolené na plný úvazek. :) Stále nemáme vyhráno, myslete na nás.