Den 5 (22.6.2021) Smutek, pláč, beznaděj

 Při nočním krmení se mi Bella vůbec nelíbí a ráno s hrůzou nahlížím na mrňata. 

Bob mi jde naproti, ale Belluška se ani nehne. :(

Bohužel svůj boj prohrála a infekci nezvládla. Je mi strašně. Sama jsem si ji porodila a teď je i na mně, abych ji vyprovodila za duhový most. Strašně pláču, je mi to neskutečně líto. 

V přírodě by to měla ještě o mnoho těžší a pokud by se nezvedla k matčině struku, zcela jistě by nepřežila. Jenže to mi nepomáhá a stále dokola se sama sebe ptám, co jsem mohla udělat víc? Jak víc jsem ji mohla pomoci? Je mi opravdu strašně. Musím jít dál, je tady Bob, já jsem tady pro něj a opět budu dělat vše proto, aby z něj byl jednou silný srnec.

Smutek nemá konce a já usínám s přáním, aby se tam nahoře měla Belluška krásně a aby se setkala se svoji pravou srnčí maminkou, která za duhový most odešla o pár dní dříve.