Den 7 (24.6.2021) Bob má nové bydlení

 O půlnoci krmíme a Bob je spokojený.

Na další krmení se budím před třetí hodinou sama - šíleně prší a je bouřka. Rychle běžím ven a zjišťuji, že Bob je mokrý, protože díky větru mu teklo přímo do vnitřních prostor. Okamžitě ho beru domů, abych ho osušila a dala mu mlíčko.

V noci toho příliš nevyřeším, takže si Boba nechávám v posteli. Spokojeně leží. Když konečně začnu usínat, Bob se probudí, zvedne se a začne pochodovat po posteli. Zjišťuji, že tam se mnou zůstat nemůže, protože kdyby spadl, mohl by si ublížit.

Beru čelovku, Boba a jdeme ven. Již neprší, ale seno má úplně mokré. Utíkám na půdu, beru seno suché a Boba dávám na suché seno. Ten spokojeně zase usíná, já již nikoli. Vymýšlím, jak to udělat, aby se tohle již nikdy nestalo. 

Ráno se domlouváme s přáteli, kteří pracují na statku, že nám půjčí budku pro telátka, která je plastová a neteče do ní.

Po příjezdu z práce jdeme instalovat. Bob se mezitím snaží pást na zelené travičce - už si skutečně zobne travičku a poté spokojeně žmoulá seno. 

Večer přichází zase déšť, ale to už nevadí, protože Bob to má plně kryté a plné příjemného měkkého sena. :)

Dnes jsme celý den krásně baštili - při každém krmení cca. 90 - 100 ml - krásná práce, Bobe. :D

Jdu spát, jsem po téměř týdnu děsivě unavená a za hodinu a půl již zase vstávám na krmení. Ale stojí to za to! stojí to za to, že alespoň jeden srnčí život je snad zachráněn. Jsem opatrná, protože vím, že ještě nemáme vyhráno, protože Bob je ještě opravdové miminko, ale doufám v to. Vím, že nikdy nebudu srna, nikdy nebudu pravá srnčí máma, ale pokusím se mu ji co nejvíce nahradit.