Den 1 (18.6.2021)

Mám ráda páteční večery. Mám ráda ten klid, kdy nic nemusím a v sobotu si mohu odpočinout.

Jenže to bych nebyla já, aby to všechno nedopadlo úplně jinak.

Po osmé hodině večer telefon od kolegy, že je nalezená poraněná srna, ale pravděpodobně plná.

Neváháme a okamžitě vyrážíme. Samozřejmostí je deka pro případné zahřátí mrňousků.

Přijíždíme na místo a já zjišťuji, že zranění, která srna má, jsou neslučitelná se životem. Připravuji si nůž na císařský řez a kolega mezitím ukončuje srně trápení. 

Pak je všechno strašně rychlé, okamžitě srnu otevírám a vyndávám z plodových obalů nejdříve srnečku a poté jako druhého i srnečka. Srnčátka očistím od hlenů a poté zjišťuji, že nemám odsávačku, tak odsávám vlastní pusou. Ten nádherný pocit, kdy se maličká stvoření poprvé nadechnou alespoň trošku kompenzují obrovský smutek nad smrtí srnčí mámy.

Okamžitě srnčátka balím do deky a kolegu opouštím. Po cestě telefonuji kamárádovi s prosbou o kozí mléko. Hovor mi opakovaně přerušuje pískání srnčátek.

Poprvé krmíme, dostáváme vitamíny na imunitu. Srnečka je slabounká, nechce vstávat, ale snaží se jíst. Srneček je o poznání živější, krásně pije. První den spíme doma, abychom byli pořádně sušší. Srneček stále píská, srnečka klidně spí. Náhradní máma hlídá celou noc.

Držte nám palce, ať to zvládneme!